[úryvek z vyšetřovacího spisu]
Mladý Rothwild nebyl z žádného z těch úmrtí nikdy obviněn. Ve všech případech dospěl tribunál k názoru, že se jednalo o nutnou sebeobranu či ochranu majetku.
Ne že by se jednalo o kdovíjak cenný majetek. Rothwildovi nebyli nijak zámožná rodina a z velké části byla závislá na dobročinnosti opatství Kdežkoho. Bundrymu bylo teprve deset let, když starý Rothwild zmizel na moři i se zbytkem posádky velrybářské lodě Střelka. Jeho matka Ruth zahynula následujícího roku při průmyslové nehodě v lahvárně, kde pracovala.
Rothwild se stal jediným opatrovníkem svého mladšího bratra. Na živobytí si vydělával v přístavu, kde si ho na drobné práce najímali velrybáři, kteří znali jeho otce nebo jiné námořníky ze Střelky. Tou dobou se už Bundry Rothwild uměl dobře ohánět nožem i obuškem a drsné rvačky pro něj nebyly ničím novým.
Vše nabralo špatný obrat při Rothwildových třináctých narozeninách, kdy vševidoucí odvlekli jeho mladšího bratra. Výslechy údajně nepřežil a už jej nikdy nikdo nespatřil. Rothwild neměl dost peněz, aby si mohl dovolit zaplatit vlastní vyšetřování, a o osudu svého sourozence se již nikdy nic dalšího nedozvěděl.
Tato poslední tragédie v Bundrym Rothwildovi upevnila přesvědčení, že svět je zákeřný a lační po krvi, především po krvi nevinných. Když svou ztrátu oplakal, nechal se najmout na velrybářskou loď jménem Sekáč a začal sbírat zkušenosti v tomto oboru.
Rothwild měl pro velrybářství přirozený talent. Na moři pro něj existoval jen lov a při vyhledávání a harpunování kořisti neváhal i velice riskovat. V posádce si rychle vydobyl respekt, protože koho nedokázal zbít do bezvědomí, toho přechytračil. Netrvalo tedy dlouho a prokurátor Arnold Timsh dostal na stůl Rothwildovu žádost o vlastní velrybářskou licenci. Nemalý poplatek přitom složil sám, aniž by potřeboval sehnat sponzora, jenž by tak učinil za něj.
Tím začal prudký vzestup hvězdy Bundryho Rothwilda.