[úryvek z příručky pro cvičitele psů]
V jednom vrhu se sotva kdy najdou čtyři dobrá štěňata, ale nedochůdčata je vždy třeba utopit.
Ta, která zbudou, ponecháme zhruba tři měsíce u matky, aby se kojila a načerpala dobrý základ do života. Teprve pak začneme s výcvikem. Zpočátku je to jednoduché - učíme je nosit klacíky, sedat si na povel, nedělat doma loužičky a tak podobně. V osmém měsíci už je ale necháváme, aby v kosodřevině podle pachu nacházela hadrové loutky, na povel zabíjela divoké kance a věšela se na předloktí figurantovi, který je má chráněné silným polstrováním.
Na konci prvního roku ukončujeme výcvik těch, kteří jej zvládli, a neúspěšné střílíme. Vševidoucí je pak odvedou a my už je víckrát neuvidíme.
Stala se mi pouze jediná výjimka. Jednou jsem se procházel po ulici Clavering Boulevard a narazil jsem na vševidoucího, který právě kázal o Litanii whitecliffské a o nebezpečí čarodějnictví. A jeho pes na mě začal kňučet a vrtět ocasem. Tak jsem poznal, že je to jeden z těch, které jsem vychovával od štěněte.