[úryvek ze zápisků známého kacíře, které mu byly zabaveny před popravou]
Pro většinu lidí je Cizinec jen báchorkou pro děti, která má do rodin i do celé komunity zasít strach.
Když jsem byl malý, byli jsme s matkou na útěku a cestovali z jedné vesnice nebo přímořského města do druhého. Po celé týdny jsme tábořili v lesích a neustále jsme měli v patách ty proklaté vševidoucí.
Jednou v noci mi máti vyprávěla, o čem se jí zdává. Ve snu se prý nachází na prázdném místě, kde k ní šeptem promlouvá Cizinec. Po každé jeho návštěvě se její dovednosti zlepšovaly, takže nakonec uměla hledět očima můr a zvenčí odemykat petlice oken a dveří.
Chci to prázdné místo najít také. Snad se mi do rukou dostane klíč k tomu, jak Nicotu otevřít. Časem si toto tajemství osvojím a on mne pak povolá tak, jako povolal ji.
Klidně mne proto nazývejte kacířem. Klidně mne zavlečte do kamenné cely, bičujte si mne a postavte mne před soud jako odpadlíka. A mé tělo klidně spalte na popel.
Já ale budu i nadále hledat sféru, s níž komunikovala má matka. Takový je smysl mého života.