[úryvek z Daudova osobního deníku]
Billie Lurková mě pozorně sleduje, studuje moje rozhodnutí a každý krok, který udělám. To není nic nového. I v útlém věku se u ní projevovala tichá zvědavost, i když slovo zvědavost to tak úplně nevystihuje. Poslední dobou se to ale zdá být intenzivnější. Cítím, jak mi chlupy vzadu na krku vstávají, jen abych si o pár okamžiků později uvědomil, že Lurková stojí na nedaleké střeše nebo balkoně. Občas se mi ráno stane, že najdu svoje papíry trochu posunuté, snad jako by si je někdo pročítal a snažil zapamatovat. Když jsme sami a Billie není nepříjemné sundat si masku, ptá se na podivné otázky, které nijak nesouvisejí s naší misí či jiným konkrétním cílem. Otázky na to, co si myslím. O tom, jaké mám k našemu cíli postoje. Je to divné. Musím si na to dát pozor. Další hádanka.
Všichni mí velrybáři jsou dobří, ale moje dary se u některých projevují silněji než u jiných. Cizincovo znamení je v tomto záhadné. Neumím to ovládat. Ti, kteří se mnou zůstanou, se na mých výjimečných schopnostech buď obohatí a užívají je, nebo ne. Ty, kteří v těchto schopnostech až tak nevynikají, ty přiřadím k tvrdému výcviku s mečem, kuší či jedy. Každý z nich nějak poslouží a společně jsme již prolili moře krve.
Lurková se učí rychleji než většina, ale ostatních se straní. Dokud však vykonává všechny rozkazy, je mi to jedno.