[úryvek z Daudova osobního deníku]
Delilah Copperspoonová. Kdo to je a proč se jí všichni bojí? Zvláštní, že by malířka měla takový vliv nebo že by měla jakoukoliv spojitost s mým životem, s mým činem. Můj osud je jen můj. Tak to bylo vždycky.
Problém je ten, že nevím dost. Nějaké informace chybějí. Opravdu si neumím představit, jak a nebo proč by měla Delilah mít spojitost s císařovninou smrtí. Cizinci by ale nestálo za námahu zmiňovat něco, v čem by nebylo alespoň zrnko pravdy. Teď mě to dohání k šílenství, jako hádanka, kterou nemůžu z hlavy nijak dostat. Hádanka v pigmentu a krvi. Ten černooký parchant se v tom bezpochyby vyžívá a dívá se, jak se tady vařím ve vlastní šťávě. Ví, že se záhadami se potýkám špatně.
Billie do věci vnáší nové světlo jen stěží. Když zmíním jméno Delilah, neslyším od ní žádné ty její věčné jízlivosti. Jen pokrčí rameny. "Prostě mi řekni, jak to chceš vyřešit." Tohle chování je u ní divné.
Jestli se mi tu Delilah podaří najít a proříznout jí hrdlo, možná se mi podaří vyhnout se hrozícím událostem. Těm, o kterých mluvil Cizinec. A nebo taky její smrt proti mně poštve celé město. Až se jí postavím tváří v tvář, uvidím oči císařovny? Zvládnu to udělat, i když je to jediný způsob, jak si zachránit vlastní kůži?
Něco mi říká, že v Delilah je něco víc, než jen práce na portrétech a sochách. Až si promluvím s Thimshovými, zjistím víc.