Den 1
Když přišel sčítač mrtvých, bylo mi jasné, že pokud tu nemoc najde u mé ženy, odvedou mě také. Přikázal jsem jí tedy, ať předstírá smrt, a já udělal to samé v naději, že inspektoři budou buď moc líní nebo hloupí, aby se o nás zajímali. Jak jsem předpokládal, naložili nás na morovou káru, aniž by se namáhali zkontrolovat nám alespoň puls. Sčítače mrtvých zjevně zajímala jen hodnota pozůstalosti.
Den 2
Nevím, jestli to bylo štěstí nebo prokletí, že jsem vyhození z morové káry přežil. Obávám se, že to bylo spíš prokletí, protože moje drahá žena nejenom že také přežila nezraněna, ale ani ta zkušenost, ani mor nezastavily její jedovatý jazyk. Brzy jsme zjistili, že nejsme jediní přeživší, a že u Rudshorské brány dokonce přežívá malá skupina, s nadějí vzhlížející po každé šanci na svobodu.
Den 3
Teď už bych určitě měl cítit šíření nemoci v hrudi a hrdle, ale kromě dehydratace a kručení v prázdném žaludku necítím nic.