[úryvek z řady novinových článků od slavných přírodních vědců - Piero Joplin]
Není mou vinou, že průměrní občané používají raději Sokolovův elixír než ten můj, který se prodává pod názvem Pierův duševní lék. Mimochodem, ten název jsem já nevymyslel. Prostý lid tlachá své přihlouplé žvásty, utrácí peníze a dává přednost Sokolovově směsi před mojí, která je podle mne stejně dobrá, ne-li lepší.
Hlavním důvodem obliby obou léků je skutečnost, že pomáhají odolávat tomuto pozoruhodnému novému moru. Říkám pozoruhodnému, protože žádná nebezpečnější nemoc se v dějinách naší říše dosud neobjevila. Tento mor, který nyní proniká už i do Dunwallu, se nedá s ničím srovnávat. Studoval jsem jej v krvi těch, kteří již byli nakaženi, a je téměř dokonalý. Dá se říci elegantní.
Přestože je pravda, že tělo dokáže před morem ochránit jak Pierův duševní lék, tak i Sokolovův elixír, moje vlastní směs se soustředí přímo na mysl, na ducha. Škoda že tento rozdíl ne každý chápe. Protože ten zázrak od mého konkurenta se soustředí na kruté, zvířecké tělo - je to jen hloupá klechtačka z trávy, která se hodí spíš pro prasata. Zato tajné přísady do Pierova duševního léku jsou vybírány mnohem pečlivěji, takže tento elixír působí na vyšší funkce. Na funkce, jež oddělují lidi od bezduchých sliznatek modroústých, co plavou v řece Wrenhaven.