[úryvek z delšího beletristického textu.]
Duch z hlubin, snový přelud.
Dunwall jsem nechala v dáli za sebou a celé hodiny jsem se brouzdala po pobřeží, dokud ze mne nářek vln nevyhnal všechny ostatní pocity. Plakala jsem, neboť jsem věděla, že za mnou nepřijdeš, má lásko.
Vládneš mým snům. Všude, kam mé smysly dohlédnou, vidí jen tvůj temně jiskřivý domov v hlubinách, kde žádný život probudit nedokážu. Na tvých bedrech spočívá celé moře, jako dítě na otcových ramenou.
V bezesném zoufalství se mi nezjevuješ v podobě mocného leviatana, nýbrž jako mladý muž s očima černýma jako Nicota.