[úryvek z rozsáhlejšího pojednání o pohybu sfér - Anton Sokolov]
Jakmile zdvihneme závoj, je jasné, že obýváme svět, jenž se vznáší v moři pustého chaosu, strašlivého víru, v němž všechna nebeská tělesa obíhají kolem nenasytného jádra. Přestože to potrvá ještě mnoho tisíc věků, všechna vesmírná tělesa budou nakonec do této pomyslné tlamy vtaženy a přestanou navždy existovat.
I hvězdy se řídí menšími tělesnými víry, ale zároveň představují určité záchranné body v jinak ničivé temnotě. I naše vlastní slunce si drží své planety na neúprosné dráze do zapomnění, a přitom nám až do konce bude dávat život a teplo.