[úryvek z deníku velrybáře - Starý Grum]
Když to porovnám s kocábkama, co jsem se v nich plavil zamlada, tak ty Sokolovovy nový lodě nám o dost zjednodušujou život. Dřív jsme například byli vydaný na pospas větru. Teď ale, když zahlídnem velrybu, můžem zapnout motory a kluci maj dost času, aby se zvedli z pelechů a naběhli na palubu.
Taky se stávalo, že když jsme odstřelili ňákýho velkýho šmejda, tak kolem nás začali kroužit ostatní. Ryčeli, jako by se svolávali - chlapi v podpalubí se dušovali, že se tím třásl celý trup lodi. Kormidelník měl co dělat, aby nás z toho dostal.
Když ale přišly harpuny, už se taková potvora víckrát do hloubky nedostane. Necháme ji trochu vykrvácet a až zeslábne, zahákujeme ji a přivážem za ocas na řetězy. A navijáky ji pak vytáhnou nahoru, až do ráhnoví nad naší hlavou.