[úryvek z knihy o dunwallských čtvrtích]
Po více než dvě desetiletí fungovalo podél Wrenhavenu několik jatek. Kvůli veškeré té krvi, krysám a zápachu, bez nichž se zpracování masa neobejde, musí být až zde, daleko od lepších dunwallských čtvrtí. Kromě běžných zásilek stád dobytka sem po řece občas připlula se svým mohutným úlovkem i některá z velrybářských lodí. Tu a tam nějaká jatka samozřejmě zkrachovala, jejich celkový počet se však po dlouhou dobu příliš neměnil a stále dodávala hlavnímu městu veškeré maso, kůži a vedlejší produkty, bez nichž by se jeho hladký chod neobešel.
Po objevu Roseburyho způsobu zpracování došlo k výraznému vzestupu významu velrybářství, především díky mnoha novým možnostem využití velrybího oleje, včetně vojenských či bezpečnostních účelů. Například krátce po nástupu císařovny Jessamine Kaldwinové na trůn představil známý vědec a vynálezce Anton Sokolov řadu zařízení, jež dvorní zvědmistr Hiram Burrows začal záhy rozmisťovat po celém městě.
Díky této slibné konstelaci se počet jatek náhle zečtyřnásobil a stejným tempem vzrostla i poptávka po čerstvých velrybách. Mnoho čtvrtí sousedících s místem známým nyní jako jateční čtvrť se začalo výrazně měnit. Celé rodiny se odsud stěhovaly pryč, aby unikly všudypřítomnému kouři z komínů a zápachu, který při zpracování surovin vzniká. Míra zločinnosti se razantně zvýšila, což městskou stráž přinutilo ke zdvojnásobení svého úsilí rozprášit dunwallské zločinecké gangy.