[úryvek z lehkého historického přehledu o dunwallské architektuře]
Po celé generace sloužily akvadukty a tunely pod městem Dunwall k mnoha různým účelům.
Na počátku mělo město jen několik hlavních kanálů, které měly svádět přebytečnou vodu z řeky, když hladina nebezpečně stoupla a hrozilo nebezpečí povodní. Časem si ale bohatí šlechticové začali budovat vlastní podzemní přívody, aby získávali vodu z řeky Wrenhaven a jejích menších přítoků. Postupem let se začaly tyto kanály vzájemně propojovat, občas schválně, občas náhodou.
Jejich systém má bohatou historii. Jak se učí děti v každé škole, během morleyského povstání se v podzemí ukrývali rebelové. A jak se zpívá v mnoha barových písních, často se sem uchylují i milenci, když chtějí mít trochu soukromí. V ústí kanálů totiž často vane příjemný vánek od řeky, takže lze taková místa považovat za docela romantická. Na opačné straně tu však působí i četné gangy a podloudníci a říká se, že současný císařský zvědmistr Hiram Burrows má celou síť informátorů, kteří znají každou píď těchto podzemních chodeb.
V současné době se některé ze starších tunelů opakovaně zřítily a vytvořily hluboké jímky, do nichž se občas propadly i části ulic. U nově budovaných kanálů už podobné nebezpečí nehrozí - mají posílené zdi a rozšiřují se přesně tak, jak určilo městské plánovací oddělení za vlády císaře Euhorna Kaldwina prvního.