[úryvek z dopisu z knihy o městských strážnících přiřazených ke službě u řeky Wrenhaven]
Nejdražší Rutherforde,
Tvůj poslední dopis ve mně zanechal směsici smutku a potěšení.
Je mi nesmírně líto, že Tvůj přítel Corkran z Morley zemřel. Byl to bezesporu dobrý člověk a cenný spolupracovník v dunwallské městské stráži. Vím, že říční hlídka je náročná služba, zejména v této době, ale je to důležitá práce. Takže vzhledem k tomu všemu, co jsi mi řekl, mohu jen předpokládat, že Corkran byl tak statečný jako Ty, můj malý bratříčku.
Rmoutí mě, že takový zpropadený spolek jako Mrtví úhoři existuje mimo hranice těch nechutných gotických slátanin, které musíme jako školáci číst. Představa, že se jim musíš se svými muži na vodách řeky Wrenhaven postavit, mě děsí. Lodě je ale třeba kontrolovat, já vím, já vím. Pokud by se Ti ale při zjišťování, zda má nějaký tyvijský obchodník s kožešinami správné papíry, něco stalo, nikdy tomu novému lordu regentovi tu jeho záplavu zákonů neodpustím.
Když ses dával do služby, mluvil jsi o dobrodružství a zdálo se, že Tě nebezpečí láká. Jistě mi ale odpustíš, že bych Tvou hlídku raději viděla poněkud západněji, poblíž Kaldwinova mostu. Tam je přece vojenská síla četnější a pašerácké gangy se tam bojí provozovat to své zhoubné řemeslo. Alespoň jsem to tak vyrozuměla z novin. Možná však dnes není v Dunwallu bezpečno nikde, určitě ne u řeky.
Bolí mě pomyšlení, jak jsou celní hlídky u stanoviště poblíž Tvé hlídky oslabené. Rozum mi stojí nad tím, jak něco jiného může mít přednost před životem mého bratra. To ti povím, co já bych dala za to, abych mohla rozhodovat o umístění bezpečnostních oddílů. Měl bys k dispozici sto mužů. Vím však, že by to nebylo praktické.
Prosím, až budeš moct, tak znovu napiš. Všichni se na Tvé řádky těšíme a já je po večeři často čtu našim přátelům a těm, kdo nás tady v Driscolu navštíví. Kéž by Tvůj příští dopis přinesl zprávy o zničení a uvěznění Lizzy Stridové a těch jejích proklatých Mrtvých úhořů.
Opatruj se a mysli na nás.
Tvá sestra, Pearl