[úryvek z dětské knížky]
V zelené zahradě klečela Rosalinda potichu se svým košíkem
a účastnila se setkání Královských růží.
Rosalinda se nahnula, pohladila jednu z růží
a vytáhla zpoza zad nůžky,
kde je ukrývala, jako by nechtěla květiny vyplašit.
Ukončit něčí život, to byla práce spíš pro její matku.
Jak se nůžky blížily, zatáhla mírně za stonek,
aby jej mohla ustřihnout.
Avšak květina se nehodlala vzdát bez boje
a potrestala dívčinu neopatrnost trnem zabodnutým přímo do palce.
Z ranky se vynořila kapka krve.
Ještě než stačila Rosalinda pozvednout zraněný prst ke rtům,
sevřela se jí kolem zápěstí něčí ruka.
Stála vedle ní její matka, která vše mlčky pozorovala.
„Růže si žádná svou cenu, má drahá. Neodpírej jí, co jí náleží.“
Rosalinda překvapením zamrkala, když jí matka natáhla ruku zpět nad záhon
a jemně zmáčkla bříško palce.
Do suché hlíny spadly tři kapky.
Když matka odcházela, snažila se Rosalinda mrkáním zahnat slzy
a pevně sevřela nůžky.
A nepřestala, dokud neměla košík plný až po okraj.
Tři šarlatové kapky a jedna šarlatová květina;
víc toho z kdysi hrdé zahrady nezbylo.