[úryvek z deníku jistého řezníka]
Když se v noci vracím domů, je na Leoně vidět, že se trápí. Snaží se oživit to, co zmizelo: naši lásku, ten život, který jsme vedli ještě přede dvěma lety. Všechno to, o čem jsme kdy snili.
Čím víc ale na mě tlačí, tím víc jí vzdoruju. Tím spíš se to snažím všechno pohřbít.
Poté, co jejího otce zabili na stanici drožky, jsem odešel ze studií na Akademii přírodních věd. Její matka a mladší bratři měli tak vysoké dluhy a všemožné úroky z prodlení, že kdybych tak neučinil, šli by do měsíce žebrotou. Díky mé práci máme všichni co jíst a můžeme platit nájem té mizerné staré držgrešli Wainwrightovi.
Tu práci z hloubi duše nenávidím, ale co naplat... když řádí ten mor, není snadné udržet se na hladině. Neskončit v moři krys a krve. Vydělat na úplatky pro městskou stráž lorda regenta a sčítače mrtvých prokurátora Arnolda Timshe. Stačí se křivě podívat na nesprávného úředníka a než se naděješ, zabaví ti střechu nad hlavou a jedeš šupem do Zaplavené čtvrti. Takže nemám na výběr.
Den za dnem musím s děsivým kvílením zavrtávat pilu do těl těch zvířat. Na akademii i ve volné přírodě jsem je celá léta studoval. Uvědomuju si tedy plný rozsah té zrůdnosti, kterou na jatkách provádíme. Jako bych měl v hlavě otevřenou ránu, která vede přímo do mozku. První měsíce jsem byl v práci jako bez duše. Pak se mě zmocňoval neovladatelný vztek. A teď jako by se mi ta rána postupně zatahovala. Občas mi ta práce dokonce dává i jakýsi pocit moci. Celý můj život se změnil na hroudu masa. Nemám v hlavě už nic jiného, než jenom maso, smrt, kosti a píseň. Ty hrozné písně, o kterých se mi zdá celou noc.
Dívám se do obrovského oka a sleduju, jak z něj pomalu utíká život. Mezi mnou a tím zvířetem je jakési hluboké pouto. Moc dobře ví, že se k němu budu stále vracet a odřezávat z něj kousky celé hodiny, někdy i dny.
Zpívají pro nás. Je to žalozpěv, ze kterého mi běhá mráz po zádech.
S Leonou i nadále sdílíme lože, ale čím víc se ve mně snaží probudit nějaké city, tím víc se uzavírám do sebe. Člověk, jímž jsem býval, už nežije.