[úryvek z řady dopisů, které posílal jistý člen gangu z Bottle Street]
Chceš se dozvědět něco o Slackjawovi? Jakej byl zamlada, ještě než si vydobyl svý jméno? Teďka už je zodpovědnej a tak vůbec, ale vždycky to takhle nebylo. Než se stal šéfem gangu z Bottle Street, měl občas docela horkou hlavu.
Jako většina z nás vyrůstal na ulici, kde se proháněl s bandou otrhanců, kradl, co mohl, a dělal všechno pro to, aby ho nechytli. Měl tmavý vlasy a oči a už v deseti bafal z fajfky ostošest. Ti, co se narodili v bordelech nebo vyrůstali v sirotčincích, měli vždycky akorát dvě možný budoucnosti: buď se přidat k nějakýmu pouličnímu gangu, anebo se někde hrabat v odpadcích. A to se pochopitelně nikomu nechtělo. Lákali ho taky do námořnictva nebo aby šel makat do Pendletonovic nebo Boyleovic dolů. Na ulicích to bylo sice krušný, ale i když jsme měli hlad, aspoň jsme byli svobodný.
Tak nám postupně přestalo týct mlíko po bradě a vyrostli z nás pořádný chlapi. Zvlášť Slackjaw byl ten správnej frajer, a když jsme se starali o vozík nějakýho sedláka nebo pouličního kramáře, přitahoval na sebe všecky pohledy. Vždycky vymyslel plán, nařídil každýmu, co má dělat, a pak rozhodl, jak se rozdělí kořist. Většinou jsme se k němu přidávali, protože jsme rychle pochopili, že takhle vyděláme mnohem víc – jídla i peněz. A taky nikdo z nás nechtěl Slackjawovi moc odporovat, když byl v ráži.
Dělal ve městě pár velkejch kšeftů s Černou Sally, a tím přilákal pozornost ostatních šéfů podsvětí. Už dávno nebyl děcko z ulice, ale nová potenciální konkurence, která mohla působit problémy.
A tenkrát se objevil další ctižádostivec. Říkal si Rybák Mike a vedl jakejsi vyděračskej gang. Jednoho večera se v divadle konalo takový dost oplzlý představení, na který přišel i Mike se svou sebrankou. Usadili se na levnejch místech, ve stejný uličce jako my. A Mika napadlo – nikdy mu to nijak zvlášť nemyslelo – že hodí po Slackjawovi těžký keramický plivátko. Zasáhnul ho přímo do tváře a zlomil mu čelist, takže bylo jasný, že z toho kouká pořádná krvavá řež. Slackjaw ale jen ukázal na dveře a všichni jsme odešli, zatímco Mike se nám chechtal za zádana.
Druhej den nás Slackjaw vyburcoval hned brzo po ránu a pokynul nám, abysme šli za ním. Furt ještě nemohl mluvit, takže jsme za ním jen šli a ani nedutali. Zastavili jsme se v docích, kde si náš šéf koupil – a taky zaplatil – těžkej řetěz s ostrejmi hákama, jakej se používá při rybaření ve větších hloubkách a přivazuje se dlouhou šňůrou k boku lodi. Je zhruba čtyři stopy dlouhej, se silnejma článkama, ze kterejch v různejch úhlech trčej háky na žraloky. Slackjaw si řetěz obtočil kolem levý paže, takže se mu hrozivě kejval u boku.
Nemám páru, jak věděl, kde Rybák Mike bydlí, ale když došel k domu jeho holky, namísto zaklepání hodil do okna prázdnou láhev. Bylo skoro poledne. Zevnitř se ozvalo ječení a Mike vystrčil hlavu z okna a čuměl jak vyoraná myš. Když na ulici zahlídl Slackjawa, přelítnul mu přes tvář takovej výraz, že mi z něj doteďka běhá mráz po zádech. Z očí mu koukala čiročirá vražda.
Vyběhl z postranních dveří jako bejk, když spatří červenej hadr, a se sekáčkem v ruce se řítil přímo na Slackjawa. Když k němu doběhl, Slackjaw se otočil a žraločí háky se zasekly hluboko do Mikova ramene. Zraněnej chtěl s výkřikem cuknout, ale jeho soupeř držel řetěz pevně. Stál tam jako němá hrozba, se zlomenou čelistí a planoucím pohledem. Svýho protivníka měl zaháknutýho za pravou paži, takže si ho stačilo jen přitáhnout blíž a už do něj bodal hlava nehlava. Mike byl sice chlap jak hora, ale s ochromenou pravou rukou se moc bránit nemohl. Přesto trvalo poměrně dlouho, než padnul na kolena. Všichni, co jsme stáli kolem, jsme napřed jásali, ale postupně nás smích přešel. Nakonec už byly slyšet akorát rány nožem a skuhrání Rybáka, kterej brečel a fňukal jak malý děcko.
Když to všechno skončilo, teprve nastal doslova zlatej hřeb celýho představení. Slackjaw vytáhnul z kapsy zprávu a přibil ji nebožákovi na obličej. Stálo tam: Jestli chceš práci, přijď do Bottle Street.
Slackjaw nemluvil ještě pár měsíců, ale zprávy se šířily rychle.
Koncem roku, když už jsme dali dohromady docela slušnej gang, rozeslal dopisy ostatním bossům a sdělil jim, že na Bottle Street založil úplně novou bandu. Většina z nich ale posly se smíchem odbyla, případně jim ještě pár ran přidala. Zelenookej Trish se dokonce vrátil bez palce. Slackjaw však podobnou reakci čekal a už měl připravenej záložní plán.
O tejden pozdějc už byli všichni čtyři bossové mrtví. Vypadalo to jen jako řada nešťastnejch náhod, ale každýmu bylo jasný, o co ve skutečnosti jde. Jednoho zastřelila hlídka přímo uprostřed tržiště. Druhej uklouznul a v bezvědomí spadnul do vody. Dalšího ze starších šéfů našli v posteli, měl rozříznutý břicho a v puse nacpanou tyvijskou hrušku. Stále nebylo jasný, co to znamená. A konečně Sheila Barnsworthová se uvařila v kotli s horkým voskem.
Slackjaw pak napsal další dopisy. Nabídl podšéfům spojenectví s tím, že s nima bude zacházet spravedlivě jako s výše postavenejmi. S jedním z listů vyslal i Zelenookýho Trishe. A všichni podšéfové souhlasili.
Když Slackjaw zlikvidoval hlavní konkurenci, mohl v relativním klidu rozjet vlastní podnikání. Choval se laskavě, všechno urovnal a každýmu dal trochu peněz nebo něco k pití. Ukázal všem, že z něj bude dobrej vládce podsvětí. A tak nastal klid. Přesně takovej klid, z jakýho jsou kluci z městský stráže vždycky tolik nervózní.
Mezi práskačema císařskejch zvědmistrů, takzvanou skupinou zodpovědnejch občanů, se brzo rozneslo, že si na Slackjawa a jeho chlapy musej dávat pozor. Šeptali si to prodavači v obchodech i ty, co zametali zápraží jejich domů. Snažili se zjistit, po čem jdou a co se stalo. Ale Slackjaw nebyl hloupej. Podmáznul pár kupců i strážnejch a slíbil jim, že dokud zůstane ve městě, žádný větší krveprolití už se konat nebude a všechno půjde tak, jak má. Konečně z něj byl opravdovej šéf. Chystal se rozjet kšefty s whiskou, pořádat psí zápasy a nabízet plnohodnotnej noční život dámám i pánům.
No a pak přišel mor.
Napřed to vypadalo jako docela fajn věc. Pár lidí omarodilo a všichni chtěli kupovat ty lektvary, co prodával Sokolov a Piero. Říkali jim léčivej elixír nebo duševní lék. Slackjaw mi řekl, že v tom vidí příležitost. Už jsme tehdá vlastnili starou palírnu na whiskey, kde jsme ten chlast mohli trochu naředit a pak se slevou prodávat dál. A udělat to samý i se Sokolovovým elixírem se zdálo jako chytrej plán. Za chvíli marodila celá chudinská čtvrť, a tak se nám docela dařilo. Jenže za nějakou dobu ten mor sklátil až moc lidí a všichni začali mít pěkně nahnáno. Chovali se jak zvěř a všecko šlo do kytek. Když lidi nemaj práci, nemaj peníze ani na elixíry, ať už jsou pančovaný, nebo ne.
Po smrti císařovny se zdálo, že celej Dunwall se propadne do Nicoty. Velení stráží se ujal zvědmistr Burrows a začal využívat všechny ty nový Sokolovovy vynálezy – strážní věže, tallboye i tyhlety obloukový stožáry. Nad celým Clavering Boulevard vztyčili světelný zdi a tvrdě zatočili s každým, kdo dělal problémy.
Ale Slackjaw nás zase všechny překvapil. Místo aby nasednul na loď a odjel na Morley nebo na jinej ostrov, zůstal tady a z tý kaše nás vytáhnul. Dostali jsme tolik elixíru, že jsme mohli s morem bojovat stejně jako z daní placená a bohatě krmená městská stráž. A tohle nás zatím drží naživu.
--Crowley, gang z Bottle Street
