Pokračuji v experimentech se zařízením, kterému říkám oblouková mina.
Zpočátku jsem na tom pracoval jen tak ze zvědavosti. Když jsem se jednou v klanovci probudil z odpoledního spánku, napadlo mě, jestli by bylo možné oddělit plochý disk naplněný velrybím olejem od několika velice krátkých vodivých tyčí, dokud by nebyl na horní část zařízení vyvinut dostatečný tlak.
Když jsem se pak zamyslel nad možným využitím, napadlo mě, že by oblouková mina mohla posloužit například k zapálení nějakého nebohého nepřítele, který by se snažil nepozorovaně připlížit k vojenskému táboru.
Rané testy na živých zvířatech proběhly na výbornou, takže jsem požádal o nějaký lidský subjekt, který by byl tak jako tak odsouzen k trestu smrti, bezesporu za nějaké nanejvýš odporné zločiny. Burrows velice ochotně souhlasil pod podmínkou, že bude moci demonstraci osobně přihlížet. Přivedl z Coldridge jednoho vězně, jistého Vaughna. Zavázali jsme mu oči a vypustili jej do testovací oblasti, kde se potácel tak dlouho, dokud na zařízení nešlápl, čímž jej aktivoval.
Burrows byl velice spokojený nejen se samotnou účinností, s níž oblouková mina svůj cíl zabije, ale i s potenciálním psychologickým dopadem na ostatní nepřátelské vojáky. Navíc po ní nezůstane v okolí žádná krev ani jiný nepořádek a Burrows má rád, když je vše čisté a úpravné.
"Je to krásné i úděsné, není pak ani co uklízet." To byla jeho slova.
Udělal jsem si však pár poznámek a nejspíš se k tomuto projektu ještě vrátím. Myslím totiž, že by bylo možné sestrojit i obloukovou minu, která by nezabíjela a svůj cíl pouze omráčila. Bude zapotřebí provést ještě mnoho testů.