[úryvek z kapitánových vzpomínek na smrtelné posteli]
Říkám ti, už jen samotný pohled na to zvíře tě vyvede z míry. Svou velikostí se může měřit i s těmi nejmohutnějšími loděmi a jeho píseň se nese přes celý oceán. Břišní ploutve má dlouhé jako dva muži. Ocasní ploutev má černou jako skály v nejtemnějších mořských příkopech, jinak je ale celé bílé jako čerstvý tyvianský sníh. Dokonce i ta chapadla, co mu visí pod tlamou a co se líně vlní nad chladnými hlubinami, jsou alabastrově bílá. Když se ta obří velryba vynoří na hladinu, všechno ostatní jakoby zmizí v pozadí. Jako by tě něco přeneslo do ztraceného, opuštěného světa, který neexistuje... a ani nemůže.
Celý život jsem se za tímhle snem plahočil, už od svých pouhých deseti let. Od mé první výpravy po moři mě ten přízrak ani na okamžik neopustil. Hnal jsem se za ním, řídil se napůl smyšlenými báchorkami i nejnepravděpodobnějšími stopami. Částí písně, kterou někdo hrál v morleyské hospodě, na kraji města severně od Caulkenny. Kresbou, kterou jsem našel v pozůstalosti jednoho mrtvého námořníka. Občas se ale vyskytly i spolehlivější zdroje: třeba rozhovor u večeře s kapitánem, který prý tu obrovskou velrybu zahlédl před rokem.
Když mi bylo třináct, věděl jsem o velrybářství první poslední, a v šestnácti jsem se jako zástupce kapitána plavil po nezmapovaných mořích. Ve dvaceti jsem získal svou první rozvrzanou loď a už jsem byl znám jako nejdivočejší velrybář na celých Ostrovech; nejzahořklejší, nejšílenější zklamáním.
Ulovil jsem a zabil stovky velryb, tuhle jsem už ale nikdy nespatřil. Hnal jsem svou loď i svou posádku do té nejmrazivější zimy. Celý život jsem doufal, že ji ještě jednou spatřím, dotknu se jejího chladného mrtvého těla, až ji vytáhneme na palubu. Potřeboval jsem ještě jednou zaslechnout tu její píseň a pochopit, co to se mnou provedla, sledovat poslední okamžiky jejího života.
Vím, že se toho už nedočkám. Můj věk, chatrné zdraví a sílící šílenství mi to nedovolí. Nikdy se mi nesplní ten dětský sen, o jehož podstatě začínám sám pochybovat. V příběhu mého života už zbývá napsat jen posledních pár řádek a já své předsevzetí nesplnil. Už je mi jasné, že to byla pošetilost. Existovala vůbec v tomhle světě? V tom mém rozhodně ano.