Paměti lorda Pendletona: 32. kapitola

Přepis

Kapitola 32. Zatím jsem se příliš nezmiňoval o svých bratrech, Morganovi a Custisovi. Jsou to dvojčata, o čtyři roky starší, než já. Morgan je z těch dvou hrubiánů o fous větší. Co pamatuji, vždycky mě jenom týrali. Není to nic neobvyklého, když starší sourozenci škádlí mladší, ale moje utrpení bylo bezbřehé, to vás ujišťuji. Když mi bylo sladkých pět, přivázali mě v postýlce a hodili do ní klubko zmijí, které předtím týdny chytali. Mé vzlykání - a dech - tlumila deka a trvalo tak hodiny, než mě chůva našla, na pokraji smrti. Několik hadů jsem rozkopal, jiní vyklouzli ven, přesto mě mnohokrát uštknuli - na nohou, rukou, na obličeji. Ze zranění jsem se léčil měsíce, zatímco ti dva vyvázli sotva s výpraskem! Wallaci! Přines víno! Zítra vám povyprávím o zvláštním překvapení, které mi uchystali k mým desátým narozeninám.