Včera kolem mě na ulici prošel vševidoucí a pouštěl tu podivnou hudbu z Opatství. Pod tou maskou jsem mu do obličeje neviděl, jenom jsem sledoval, jak točí klikou od té své hudební skříňky. Slyšel jsem ale jeho hlas, mumlal verše z posvátných textů.
Ovládl mě strach, protože je zakázáno nosit kostěné talismany a podobné předměty pro štěstí. Vševidoucí jsou ohledně těchto přestupků nesmlouvaví. Sevřel jsem svůj talisman v kapse, cítil jeho teplo a prošel jsem se sklopenou hlavou.
Šel k domu dvorního lékaře, toho rozcuchaného Sokolova. A stalo se něco zvláštního. Přísahal bych, že ten můj talisman na tu jeho hudbu reagoval a postupně chladnul. Nějaká vnitřní vibrace pohasla.
Našel jsem knihu, která se tomu snad věnuje. Mám v plánu si ji pročíst, abych tomu porozuměl.