[úryvek z cestovního deníku mladého velrybáře]
Příběh velrybáře, část 1. aneb První dobrodružství
Já i má sestra Nina jsme se rozloučili s tetičkou, která nás od dětství vychovávala, a společně jsme odjeli z Tyvie. Nalodili jsme se na loď do Dunwallu. Za sebou jsme nechali rodné město Yaro a chladnou, ale krásnou krajinu, kterou jsme znali. Rodiče nám odkázali poměrně dost peněz - za polovinu z nich jsme se dopravili do hlavního města a zřídili si tu malý obchod s tyvijskými kožešinami.
Když jsem Nině pomohl krámek rozjet, mohl jsem si konečně splnit svůj sen. Nástup na velrybářskou loď byla ta nejbáječnější věc, jakou jsem kdy udělal. Cítil jsem, že mne čeká skvělá budoucnost - až se jednou stanu kapitánem, najmu si vlastní posádku a možná budu mít i několik lodí. Nina mne se slzami v očích políbila na rozloučenou a pak jsem ji po mnoho měsíců neviděl.
Jako pomocný velrybář jsem mohl zblízka sledovat, jak se ty obří bestie loví a zabíjejí. Není nic úžasnějšího, než když venku skučí vítr a do lodního trupu narážejí vlny od zraněné velryby, kterou pronásledujete. Když nad ní zvítězíte, vytáhnete ji z vody a zavěsíte nad palubu.
Za těch prvních sedm měsíců jsem se změnil víc než dříve za sedm let. Velrybářství mne poznamenalo tak, že když jsem se vrátil, Nina mě sotva poznala. Byl jsem teď opálený, tělo samý sval a šlachu a vítr mi kolem očí nadělal drobné vrásky. Viděla však, že jsem pln radosti, neboť jsem konečně našel svůj cíl.