V časech politických nepokojů je vhodné provést opatření k řízenému přesunu moci, aby bylo možné splnit tři důležité úkoly.
Prvním je minimalizování rizika pokusů o převrat. Neexistuje totiž žádná osoba či úřad ve vládě, jimž by v případě krize regentství automaticky připadlo. Regent je vždy volen parlamentem. Zabrání se tak problémům se zpochybněním nástupnictví a zároveň to odradí každého, kdo by se chtěl intrikami zmocnit vlády. Předpokládá se, že členové zákonodárného sboru budou dostatečně prozíraví a nesvěří moc nikomu, kdo by ji chtěl všechnu uzurpovat pro sebe.
Druhým je zajištění stability života běžných občanů po celé přechodné období a po jeho skončení. V době mezivládí, kdy je zem spravována regentem, nelze jisté skupiny zákonů a výnosů měnit bez podpory většiny hlasů v parlamentu. Každodenní život prostého lidu se díky tomu nemůže nijak dramaticky měnit jak po dobu vládnutí regenta, tak po nástupu právoplatného dědice na trůn.
Třetím a pravděpodobně nejdůležitějším úkolem je vyhledání vhodného následníka. Aby se vyloučilo nebezpečí uspěchané volby a zajistila se co největší stabilita vlády, není období regentství nijak časově omezeno. Dějiny ukazují, že zbrklá rozhodnutí mívají neblahé následky a nezřídka vyústí v politické nepokoje či přímo otevřený konflikt. Jakmile dojde k nalezení vhodného dědice a na trůn nastoupí osoba, jež je pro tento účel vhodná, dojde k postupnému předání moci zpět do jejích rukou a vše se vrátí zpět do svých kolejí.