[úryvek z přirodovědeckého časopisu - Piero Joplin]
Pakrusty říční jsou podivuhodné zvláště v tom, že vykazují zároveň samčí i samičí anatomické vlastnosti. Můžeme si pouze představovat, co by to znamenalo pro lidskou společnost, kdyby se něco takového stalo nám. Jak bychom to řešili s dvořením a tancem? Jen si ale představte, jak by se zvýšila naše efektivita, kdybychom se všichni věnovali důležitým životním záležitostem. Mám tím samozřejmě na mysli především přírodní vědy, ale i průmysl a právo. A když by bylo třeba nahradit starší členy společnosti mladšími a aktivnějšími, ti stávající by prostě provedli samooplodnění a přivedli na svět potomka dle svých představ.
Ale abychom se vrátili k původnímu tématu. I když jsou pakrusty říční plně schopné se množit samy, dávají přednost oplodňování vzájemnému. Proto žijí v koloniích, kde se lepí jedna na druhou, zejména když se drží dřevěného pilíře u mola. Pokud v takovém případě některý z měkkýšů vypustí svou tekutinu, ta steče na další členy kolonie a rody se tak promíchají.