Slyším střelbu z pistole a výkřiky, nezaměnitelné to zvuky poprav. Brzy si nejspíš přijdou i pro mne, a tak bych tu rád zaznamenal svá poslední slova. Rozhodl jsem se však, že největší myslitel, jakého tato říše kdy poznala, nesmí skončit v nějaké vlhké kleci, kde to páchne po moči. Pokud mi dají jen maličkou možnost, překvapím je a uteču do relativního bezpečí Pierovy dílny. I můj největší rival je lepší než to, co mne čeká, až se sem dostanou ti bezohlední vojáci. K čertu s důstojností - v zájmu celého lidstva musím přežít!
--Anton Sokolov