[úryvek z knihy zabývající se různými přístupy a osobnostmi, jež stojí za hlavními dunwallskými velrybářskými podniky]
Když Bundry Rothwild povolil nechvalně známému Antonu Sokolovovi neomezený přístup do svých jatek, dal tak zdánlivě všanc všechna svá průmyslová tajemství.
Sokolov si samozřejmě získal věhlas v mnoha oborech. Jakožto dvorní lékař sloužil zesnulé císařovně Jessamine Kaldwinové. Tento muž původem z Tyvie pronikl i do světa umění – po jeho portrétech je především mezi šlechtou veliká poptávka. Rothwilda však Sokolov zaujal hlavně jako vynálezce a kvůli své pozici vedoucího Akademie přírodních věd.
Bundry Rothwild dozajista věří, že pokud stráví Sokolov dostatek času v útrobách jeho továren, bude tento génius schopen (a ochoten) provést na tamním zařízení úpravy, jež výrazně zvýší celkovou efektivitu. Kdo ví, jakými vylepšeními již Rothwildovy stroje prošly za tu dobu, co se jatkami Sokolov prochází? A vzhledem k tomu, že Rothwild v zájmu získání co největšího množství oleje udržuje tato zvířata naživu i celé dny, navštěvuje jej Sokolov velice často a ochotně, aby mohl provádět své podivné pokusy a vivisekce. Není mnoho míst, kde by měl tuto možnost, takže výhody z toho plynou oběma stranám.
Pokud se někomu poštěstí zúčastnit se prohlídky Rothwildova komplexu, může si z ní odnést mnoho poučného. Svůj podnik vede pevnou rukou, avšak i ti nejníže postavení dělníci si sotvakdy na zdejší uspořádání postěžují. Muži a ženy, kteří vykonávají podřadnou nádenickou práci, dostávají speciální karty, jež slouží k otevírání mechanických zámků na vstupní bráně do jatek. Žádná jiná cesta dovnitř ani ven nevede. Ztratit kartu znamená ztratit zaměstnání.
Řezníci jsou v podnikové hierarchii vysoko nad všemi ostatními. Ke své práci používají speciální pily vyvinuté těmi nejlepšími Rothwildovými mechaniky; návrh přitom vznikl na základě pouhé poznámky, kterou Sokolov trpce utrousil, když spatřil dříve používané primitivní zařízení. Mezi řezníky a panem Rothwildem panují nadstandardní, ba přímo přátelské vztahy. Podle nepotvrzených zpráv je příčinou fakt, že mnozí z nich jej znají ještě z doby, kdy pracoval na velrybářské lodi, jež byla proslulá v celé říši.
Tlakové uzávěry, jež vedou z jatek přímo do Greavesovy rafinerie, jsou zázrakem moderní techniky. Díky nim je možné surový olej přepravit v rekordním čase do továrny k dalšímu zpracování.
Za zmínku také stojí jedna poměrně úsměvná skutečnost. Podle místních rybářů je voda kolem Rothwildových jatek domovem těch největších a nejchutnějších sliznatek. Důvodem je nejspíš odpadní stoka, do které padají všechny velrybí vnitřnosti. Ty pak končí pod jatkami v temných vodách Wrenhavenu.