[úryvek z delšího románu]
Slabé světlo umírajícího ohně mne dovedlo až k ní. Viděl jsem, jak pracuje - v ruce jí kmitala velká jehla a vytvářela přesné, tajuplné vzory, uzly a smyčky krejčovského umění ze starých časů. Pod jehlou se jeho tělo zatínalo a třáslo, až lomcovalo celým stolem.
Byl jsem tou morbidní scénou tak uchvácen, že jsem šel blíž. Když mne spatřila, zabodla mu jehlu do těla a pak ke mně obrátila svou prázdnou tvář. Pravila: "Soudím, že ty jsi ten milenec. Byls také nevěrný, a tak jsi na řadě, aby ses polepšil."