[úryvek z knihy o slavnostech a svátcích]
Na konci každého roku, když uplyne poslední den zpěvivce, začíná Svátek fugy.
Nový rok v tuto dobu ještě nezačíná, takže tento čas je jaksi mimo kalendář. Je to období oslav a hodů, při kterých se lidé často chovají způsobem, kdy ohrožují vlastní zdraví i existenci.
Mnozí pod vlivem alkoholu či různých bylin opouštějí domovy, jiní si pomalovávají tváře nebo nosí masky, aby mohli bez studu ukájet své vášně.
Když se ale na nebi objeví ta správná znamení, čas se opět začne počítat podle kalendáře. Úřadující vševidoucí dá pokyn ke kajícnému chvalozpěvu a Svátek fugy končí.
Rodiny se vrací domů, ženy ke svým mužům. Nepřátelé odkládají zbraně a ohně se hasí. Nikdo si nestěžuje na žádné křivdy, porušení zákonů ani přísah. Tato doba totiž není v žádném kalendáři zaznamenána, a proto v podstatě neexistuje.
Následující den je pak prvního zemivce a začíná nový rok, jak tomu bylo vždy.