[úryvek z manuálu pro správné odsávání velrybího oleje a jeho čištění]
Metody, kterými se dříve z tuku získával velrybí olej, byly neefektivní a nebezpečné. Dle starého postupu se surový tuk zavřel do tlakových hrnců, kde se z pevné tkáně uvolnila nestálá kapalina, jež byla následně přečerpávána do sběrných nádrží. Tam se olej rychle ochladil a zároveň došlo ke snížení tlaku. V případě špatné synchronizace obou procesů mohl olej uvolnit veškerou nahromaděnou energii, což mělo za následek ničivou explozi. To byla také pravděpodobnou příčinou slavného výbuchu ve Fullertonově velrybářství, jež si vyžádalo více než 150 životů.
Moderní postupy snížily nebezpečí, které při získávání oleje hrozí, a zároveň umožňují vytěžit z každého zvířete nepoměrně větší množství této látky. První kroky v odsávání zaživa provedla Greavesova rafinerie s přispěním výzkumu prováděného v Akademii přírodních věd. Greavesův komplex byl ovšem kvůli morové epidemii uzavřen, a tak vše nyní probíhá na Rothwildových jatkách. V současné době již nedochází k odřezávání a zpracovávání velrybího tuku. Místo toho je v těchto kytovcích stimulován přímo samotný mechanismus tvorby oleje, který je následně odsáván a skladován. Takto získaný surový olej je stabilnější, snáze zpracovatelný a především z každé velryby je tak možné vytěžit mnohem větší objem než dříve.