[úryvek z knihy o nejuznávanějších dunwallských společnostech]
Když v dobách před rozmachem průmyslu přivlékaly lodě obrovské, mrtvé velryby, muži je vytahovali na břeh a porcovali. Jejich tuk pak měnili v olej ve velkých kádích, umístěných na březích Wrenhavenu. Každá z těchto kádí měla obvykle vlastní menší osádku topičů, porcovačů, dopravců a čističů.
Časem však poptávka vzrostla tak, že se do věci vložili podnikatelé. Ti slíbili těm nejlepším týmům lepší plat a bezpečnější podmínky, takže brzy začali vyrábět ve velkém. Takřka přes noc vyrostla v Rudshoru ve finanční čtvrti obrovská skladiště. Nikdo neměl promyšlenější - nebo bezohlednější - organizaci nežli Greavesovo velrybářství, které otevřel sám Ebenezer Greaves.
Jeho podnik se překotně rozrůstal a rychle pohlcoval konkurenci, až zcela ovládl trh. Na svém vrcholu zaměstnával 300 dělníků, nepočítaje v to děti, které plnily menší a často tragické role. Ti, kteří pracovali v rafinerii, nosili charakteristické kožené kombinézy a na hlavách masky, jež je chránily před dýmem a jedovatými výpary.