[úryvek z hlášení vrchního velitele rozvědky]
Nejvýraznějším rysem, podle nějž lze snadno porovnávat různá nápravná zařízení na území Ostrovů, jsou obvodové zdi, či v některých případech jejich absence.
Velice proslulá (a stejnou měrou obávaná) káznice Coldridge, která slouží již drahně let jako hlavní vězeňské zařízení pro celý Dunwall, disponuje celou řadou fyzických zábran, jejichž smyslem je zabránit vězňům v pokusech o útěk, případně je od nich rovnou odradit. Coldridge se nachází v jediné mohutné mnohopatrové budově s přísně střeženou hlavní branou. Vězni jsou drženi po jednom v malých stísněných celách, minimalizuje se tak riziko nedovoleného spolčování. Dominantou káznice jsou vysoké šedivé zdi, bezpečnost je posílena také využitím řady nových technologií, jejichž praktické testy zde poslední dobou probíhají. Coldridge představuje vrchol moderního vězeňství. Je téměř nemyslitelné, že by odsud někdo dokázal uprchnout.
V prudkém kontrastu s ním jsou tyvijské věznice, jež se nacházejí v tundře uprostřed tohoto severského státu. Některé zdejší pracovní tábory nemají vůbec žádné zdi. Z těžké celodenní dřiny vyčerpaní vězni vědí, že bez potřebného vybavení je při pokusu o útěk zabije buď krutá zima, nebo smečky vlků, jež se potulují po okolních zmrzlých pláních. Velitelé tyvijských věznic dokonce otevřeně prohlašují, že pokud vězni chtějí, mohou kdykoliv odejít. V celých dějinách přitom nebyl zaznamenán jediný případ, že by někdo přežil náročný pochod ledem a závějemi do nejbližšího města. Za zmínku stojí, že pokud se někdo rozhodne odejít, nikdo ho nepronásleduje; na takového jedince je nahlíženo jako na svobodného člověka, který si svůj trest již odpykal.
V následujících dílech tohoto pojednání se zaměříme na serkonoské doly, kde musí vězni pracovat, chtějí-li přežít, a ostrovní věznice kolem Morley, jež jsou obklopené zrádnými vodami plnými dravých sliznatek.