[úryvek z románu, prostřední kapitoly]
Orchado byl radostí bez sebe, jako šestnáctiletý chlapec v předvečer Svátku fugy. "Až se vrátíme na Gristol, jmenují mne dvorním lékařem!"
"Anebo tě upálí za kacířství, třetí prefekte. Všechno záleží jen na tom, co najdeme, až se dostaneme na místo." Hlas mého pána zněl jinak než obvykle. Vnější sféry mu přidávaly na vlastnostech, jakých jinde dosáhnout nelze - najednou v něm byla cítit nejistota, slabost a strach.
Odhodlal jsem se znovu pohlédnout na monolitickou stavbu v dálce. Pro Orchada to byl zázrak, pro vševidoucího Bryna záhada a pro mne věžovitý pomník prázdnotě - nádherná svatyně šílenství.