[úryvek z románu, závěrečné kapitoly]
Již nemám žádný strach z Nicoty a neobávám se ani o svátost ducha slabých. Nyní jsem Jeho poslem, Jeho vyvoleným. Spatřil jsem Jeho božskou hrobku, v níž se navěky živí podstatou Nicoty.
Podlaha v Orchadově lodi je rudá životem. Jsem tu sám, prsty si maluji ornamenty a skrze portály hledím na zemi, jež se rozprostírá pode mnou. Zde postavím první pomník Jeho slávě, hnilobnou ránu v těle přírody.
Budu trpělivě budovat a očekávat Tvůj příchod, ó veliký synu Nicoty!