[úryvek z knihy Pandýsie, vzdálený kontinent]
Na Akademii přírodních věd se o pandýsijském kontinentu hovoří jako o zázračné zemi, kde se veškerý život splétá a vzkvétá napříč věčností. Vytváří tak neuvěřitelně bohatý a živoucí systém, jaký se s civilizovaným světem vůbec nedá srovnávat. Vševidoucí z opatství Kdežkoho nakopak hovoří o zrůdách a kacířství. O kultech podlidí, kteří pořádají kruté a zvrácené rituály.
Těch nemnoho lidí, kteří se na vzdálený kontinent vypravili a vrátili se, ti, kteří skutečně stanuli na tamější půdě, popisují rozsáhlé pouště, hluboké džungle a tvory, v jejichž existenci se rozum zdráhá uvěřit.
V každé generaci se vždycky najde někdo, kdo se tam rozhodne vybudovat kolonii v naději, že se z ní jednou stane přístavní město, jež by mohlo soupeřit se samotným Dunwallem. Dosud ale všechny tyto pokusy skončily zoufalým selháním.